Po delší době jsem se dostal na mou oblíbenou vodu a místo, kam již nějakou dobu jezdím a jezdím tam rád. Jsou to pro mně takové lázně, klid a pohoda :)

Rozhodl jsem se trochu změnit styl lovu. V minulosti se mi více osvědčilo chytat kapry spíše z odhozu, než ze zavážky. Věděl jsem, že první dny nebudou až tak úplně plodné, proto jsem začal krmit peletami od Benzar Mix, které se rychle rozpouštějí, fungují, dělají větší pachovou stopu a zajímavější místo.

Do toho jsem lehce přikrmil všemi typy kuliček The One. Rozkrmil jsem větší plochu a nahazoval na vytipovaná místa na hranu přístavu, ve kterém jsem chytal. Bylo zde zhruba 7.5 metrů hloubky. Bylo to ale místo, kde se hladina uklidňovala, i když foukal vítr.

Jako první základní montáž jsem používal ronnie rig s háčkem CCS-2 od The One. Z této montáže mi nespadla jediná ryba z celkového počtu ulovených ryb. Díky kratšímu návazci a použitému fluo carbonu se mi montáž ani jednou nezamotala.


Na tento konkrétní ronnie rig jsem používal, pro mě zatím novinku, Motaba Carp plovoucí boilies. Celkem zajímavé a což mě samotného hodně překvapilo. Je to klasická pop up kulička, která má pořád vzlínavé vlastnosti. Přitom se ale odlupuje a uvolňuje jako klasické těžké boilies. Myslím, že je to jeden z důvodů, proč ho kapři tak aktivně sbírají.




Tato konkrétní kulička s příchutí kyseliny máselné mi přinesla spoustu záběrů od zhruba 2-3 kilových kapříků. Což bylo v prvních dnech mým cílem. Prostě dělat záběry.


Po dvou dnech chytání z odhozu, a menšímu počtu záběrů, jsem se rozhodl přesunout jeden z prutů na vzdálenější místo za přístavem, kde jsem očekával nájezd větší ryby. Zde jsem použil klasickou ztuženou šňůrku s dvěmi kuličkami na podvěsu The One Red a odpadávajícím kamenem. Kolem montáže jsem rozhodil pár kuliček stejné příchutě a velikosti.



V podvečer se sešeřilo, sedím u vody, koukám na pruty. V tom se mi ohnul prut. Byl jsem u něho ještě dříve, než se ozval hlásič. Následovala pomalá jízda a relativně hezký tah. Zrovna jsem neměl u sebe loď a tak nezbývalo než rybu zdolat ze břehu. Po delší době a pár výpadech se mi podařilo rybu podebrat.




Byl to kapřík o délce 74 cm a váze přes 7 kilogramů.



Na poměry téhle vody a mým momentálním možnostem to byla pro mě ryba, se kterou jsem byl spokojený a mohl jsem si už jen užívat zbytek kratší dovolené. Byl to hotový dáreček na rozloučenou od Svatého Petra :).

Řekl bych, že už zapomínáme na to, o čem vlastně ta rybařina je. Zrovna kdy se fotím s rybami, které nejsou obrovské, ale pro mě obrovské jsou, protože mají nějaký příběh, který za nimi stojí.

Když se prodírám křovím, nosím věci daleko, chytám na místech, kde nikdo nechytá, chytám tam kde ani místa nejsou. Na místech, kde musím při každém záběru do vody a na loď. To jsou chvíle a situace, které mě drží při vědomí toho, že to, co dělám je správně a dělám to rád. S lidmi, kteří berou realitu života takovou, jaká je a nesnaží se žít v ideích.

Jsou prostě rádi, že jsou u vody, užijou si to, zrelaxujou a u toho chytnou krásnou rybu, aby druhý den mohli být opět se svými drahými.

Cesta, kterou budujete, nemusí být z prvého pohledu vidět. Může být dlouhá, hrbolatá. Když se Vám ale povede takovou cestu postavit. Budete si ji vážit mnohem více.

Třeba se Vám povede svézt po ni někoho, kdo je Vám v životě nejmilejší. Veďte tu rybařinu spíš k těm hezčím věcem, a berte ssebou někoho, kdo vám tu sestavičku krásně vyladí :)

Za tým Energofish,
  Lukáš Skala