Zobrazí se: 2018. October 09. | Zdroj: Láďa Roupec a Katka Kleinová | Články
V lednu jsem obdržel ke kulatým narozeninám od své přítelkyně Katky krásný dárek, a to týdenní rybaření na maďarském jezeru Pölöske. Jezero se nachází jihozápadně od Balatonu o rozloze 146 ha. Je to bývalé těžiště rašeliny, která se tam těžila v pásech, mezi kterými se ponechala vegetace v původní podobě. Po napuštění jezera se pouze odřezaly větve stromů, které přečnívaly přes hladinu. Průměrná hloubka v jezeře se pohybuje okolo 3 metrů.
V podstatě ihned po obdržení dárku jsem začal zjišťovat veškeré informace o této lokalitě. Lovné místo jsem vybral uprostřed jezera, místo mě podle fotografií zaujalo. Bylo nutné se připravit na různé problémy dopředu, protože na místě už bude pozdě. Potřeboval jsem dokoupit mnoho rybářské výbavy, včetně elektromotoru, trakční baterie atd. Také bylo nezbytně nutné kompletně převázat rybářské pruty kmenovým vlascem o průměru 0,35 mm a šokovým vlascem 0,60 mm. Stromy pod hladinou a recenze od ostatních rybářů naháněly obavy z toho, co nás tam vlastně čeká. Většinou chytáme kapry klasickou metodou ze břehu s přitáhnutím ryby až do podběráku, což na tomto jezeru v podstatě není možné, a proto to pro nás bude nová zkušenost.
TÝDEN PŘED ODJEZDEM
Termín výpravy se pomalu blížil a vznikl zásadní problém. Auto, se kterým jsme na výpravu měli jet, začalo stávkovat. Oprava nebyla možná v řádu pár dní, a proto jsme museli řešit náhradní vozidlo. To se nakonec podařilo sehnat, ale byly to nervy. Na poslední chvíli jsem taký sestrojil vyprošťovací hák na případné zaseknuté vlasce pod vodou a také jsem si od známého zapůjčil echolot. Každý den jsem po celé odpoledne vařil kukuřici na zakrmování lovného místa, kterou jsem naložil do kefíru. Také byla přibalena řepka a při nakládání auta už drhla pomalu o strop. Nakonec se všechny věci do auta vešly a my mohli vyrazit na první zahraniční rybolov.
DEN PRVNÍ
Okolo šesté hodiny ranní auto ukrajovalo první metry z pětiset kilometrové vzdálenosti. Cesta probíhala naprosto bez problému a my ve 12 hodin zastavili před bránou zabraňující vjezd do areálu jezera. Naše první kroky vedly do kanceláře správce, který když zjistil, z jaké země jsme, předal nás kolegyni. Nebyla to žádná výhra, protože paní uměla tak maximálně „ahoj". Předal jsem voucher a byla nám vydána povolenka. Na stůl jsme paní položili dvě vína, a tak vše probíhalo bez problémů :-D. Na mapě nám šéfová ukázala, kam máme pokračovat v cestě a kde máme nechat auto a dostali jsme klíče od chaty.
Po asi 300 metrech se nám otevřel krásný pohled na jezero a my zaparkovali auto a začali přenášet věci k chatě. Jednalo se o 50-ti metrovou vzdálenost, takže to nebyla žádná hrůza. Při prvním zhlédnutí chaty jsme byli uchváceni. Po stranách rákosí, chata s molem poležená na kůlech nad vodou, no prostě paráda. Před chatou byl bójkami vyznačen sektor, ve kterém bylo možno rybařit. Hladina byla klidná, počasí vynikající.
Přítelkyně Katka pomalu začala vybalovat věci z kufrů a já už připravoval vše k začátku rybaření. Na loďku, která je u chaty k dispozici, byl připevněn elektromotor, pruty už byly samozřejmě předpřipravené, stačilo sestavit stojany s hlásiči. Všechny montáže budeme zavážet, proto jako zátěž použijeme kameny. Nasedám do loďky, beru bójku a sonar a jedu prozkoumat život pod hladinou. Asi třicet metrů před chatou zachycuji pod vodou stromy v páse, který se táhne celým sektorem. Za tímto zalesněným pásem se dno dostává do hloubky 2,5 metru a čím dál se vzdaluji chatě, tím začíná postupně klesat. Také je zde nespočet lavic, ale kolem nich sonar ukazuje překážky (stromy, keře). U jedné z nich umísťuji první bójku a pokračuji v prohledávání dna. Další místo s obrovským počtem ryb pod hladinou nacházím na samém konci sektoru a bez váhání zde umísťuji bójku. Sonar zde ukazoval rovné dno bez překážek v okolí. Překážky byly o kousek dál, a proto mě to místo zaujalo. Obě dvě lovná místa byly doslova obsypána kukuřicí, řepkou a boilísem. Vše tím pádem bylo připraveno a my mohli vyrazit konečně s první montáží na místo.
Na dvou prutech umísťuji zbraň číslo jedna, a to dvě kuličky THE ONE PURPLE BOILED 22 mm a na dalších dvou prutech budou dvě koule THE ONE BLACK BOILED 22 mm. Jak už jsem uváděl na začátku, jsme v tomto způsobu rybaření nováčky, a proto vyvážíme pouze jeden prut (později už dva). Pokládáme jej konečně na místo a vracíme se zpět. Prut umísťuji do stojanu a už skáču s druhým prutem do člunu. Celá záležitost od usazení prutu trvala snad minutu a neuvěříte, co se stalo. Přišla jízda jako blázen. Koukám na naviják, co se děje a uvědomuji si, že tam je opravdu jízda. Skáču zpět na molo, pokládám druhý prut a zasekávám. JE TAM!!! Vyrážíme na vodu pro něj a nemůžeme uvěřit, že se tohle stalo. Takový začátek je neskutečný a my se postupně přibližujeme k našemu prvnímu úlovku. Snad se nikde nezamotá, doufáme, a proto se snažíme zvedat prut maximálně nahoru a rychle se k rybičce dostat. Po chvíli se na hladině objevuje náš první maďarský lysec s velice solidními proporcemi. Dostáváme jej do podběráku a celí překvapení se s ním vracíme zpět k molu.
Kapřík ve vynikající kondici po přeměření ukazoval 85 cm a vážil 10,5 kg. Tak to je začátek našeho prvního zahraničního dobrodružství jak z pohádky. Postupně vyvážíme všechny pruty a pokračujeme se v zabydlení. Začíná se pomalu stmívat a se západem slunce přichází na stejný prut druhá jízda. Opět se nám podařilo kapříka zdolat bez jakékoliv vázky, což je naprostá paráda. Krásný šupináč zdatně bojoval, ale také se po chvíli ocitl v podložce.
Opět osmdesátka, přesně 87 cm o váze 12,5 kg. My poděkovali, za krásný souboj a kapra pustili. Lepší start jsme si ani nepředstavovali. Od té doby, až do druhého dne rána, jsme byli bez záběru.
DEN DRUHÝ
Po klidné noci, kdy jsme si odpočinuli od cestování a šokujicího začátku na jezeru přišel další záběr s rozedněním. Opět na pruty, které máme zavezeny na hranici sektoru.
Tentokrát byl úlovkem 76 cm šupináč s necelými sedmi kily. O chvíli pozdějí jedeme ke druhé bojce a tam už nastává první vážný problém. Ryba se nám dostává do vázky a já ji opravdu doluji ze stromu. Kotvičkou, ale i připraveným hákem se snažím rybu vyprostit, ale nejde to. Pomalu vytahujeme vlasec z vody a konečně se jej podařilo uvolnit. Na hladinu vyplouvá kapří miminko o délce 35 cm. Okamžitě vytahuji bójku a rozhodli jsme se, že budeme všechny montáže raději zavážet k naší druhé bójce. Před polednem máme opět jízdu, ale kapřík se vypnul. Dáváme si oběd v podobně knedlo, vepřo, zelo a zapíjíme nealko pivem. Jsme spokojeni, a to jsme vlastně teprve přijeli.
Přichází třináctá hodina a nám se rozjíždí naviják. Je zajímavé, že ryby většinou vůbec neopustí místo, kde se zasekly, protože vesměs všechny jsme vytáhli z vody kousek od lovného místa až teda na tohodle kapra. Tento s námi na lodi cvičí velmi z vesela a my se dostali padesát metrů mimo sektor. Ryba bojuje a nedává centimetr zadarmo až po 10 minutách se nám jej podařilo zahlednout. Paráda!!! Mám obrovskou radost, protože hned při prvním pohledu bylo naprosto jasné, že se jedná o rybu výpravy a o naší zatím životní rybu. Dostáváme jej do podběráku a jedeme zpět k chatě. Do podložky se teda vešel natěsno.
Naprosto zdravý kapr měří neskutečných 97 cm a váží 16,7 kg. Máme obrovskou radost, protože jsme nikdy většího kapra nechytili. Je to úžasný pocit a vlastně se nám hned druhý den splnil cíl výpravy, a to bylo dostat na břeh kapra nad 15 kilo. Odpoledne pokračovalo ve svižném tempu a my se né a né zastavit. Vaničku postupně navštívíli kapři 75, 75 a 78 cm o průměrné váze 7 kilo. Večer jsme byli už pořádně unaveni, a tak jsme brzo zalehli do chaty pod spacák, příposlechy připravili do pohotovosti a usnuli. V noci opět nepřišel záběr.
DEN TŘETÍ
Ranní obloha jasně ukázala, že žádná změna počasí se nechystá a opět bude pořádné teplo. Mimochodem teplotu vody jsme naměřili vysokých 28 stupňů a začaly se tvořit sinice. Na nastolenou aktivitu ryb to nemělo vliv. Před devátou opět vyjíždíme na steč dalšímu hladovci, který neodolal kuličce THE ONE BLACK.
Byl to však mladý dorosteneček o velikosti 54 cm, ale i přesto jsme měli dobrý pocit. Sonarem jsme se ujistili, zda na místě máme ryby a opravdu, byly tam. Okolo bójky jako každý den ráno jsem vysypal velký kýbl kukuřice a prohodil peletami. V poledne se rožhavila cívka navijáku a podařilo se nám zdolat kapra 85 cm a vzápětí opět rychlá jízda a na konci kapr o jeden centimetr delší. Všechny ryby se nám podařilo zdolat bez vázky, což nám ušetřilo spousty energie. Tu naopak ztrácela baterie od motoru, a tak jsem jí naložil do auta a odvezl k centrálnímu domu, kde jí bylo možno nabít. V té chvili jsme byli odkázání na vesla. Do půlnoci přišly ještě dva záběry, ale ani jediný nebyl proměněn v rybu. Buď se špatně napíchnul anebo se šikovně vyhákl, to už se nikdy nedovíme.
DEN ČTVRTÝ
Těsně po půlnoci opět vyrážíme na vodu a jsme plní očekávání první noční ryby. Bohužel zde přišel první utržený vlasec. Nedokázali jsme jej uvolnit z vázky i když jsme udělali maximum co to šlo. Snad se kapřík vysvobodil, ale úplně nejlépe nám nebylo. Do rána už žádný záběr nepřišel a my se trošku méně prospali.
Okolo desáte hodiny se nám podařilo opět zdolat kapra 80 cm, který byl pěkně tlustý. Jedenáct kilo je tomu důkazem a já se mohl s ním hezky pomazlit přímo v jezeru. Aktivita ryb postupně slábla i přes to, že jsme pokračovali ve stejném způsobu zakrmování místa a že ryby byly stále v našem lovném místě. Nevědili jsme čím to je, pravděpodobně teplým počasím, ale to je pouze naše úvaha.Těsně před setměním zabralo kapří miminko o délce 30 cm. Další záběry v ten den nepřišly.
DEN PÁTÝ
Konečně se nám podařilo zdolat noční rybu Stal se jim kapřík 84 cm s váhou 8,2 kg, který deset minut po půlnoci nás nekompromisně vyhnal z postele. Opět těžký souboj, ale úspěšný. Následně o šest hodin pozdějí byl opravdový budíček od dalšího šupináče tentokrát měl 82 cm a 7,2 kg. To byla naše poslední velká ryba.
Nasledně se už na montáže zavěsili pouze malí kapři o průměrné délce 35 cm. Začali jsme dávat na pruty 3 kuličky, ale nepomohlo to. Krmili jsme už pouze samotným boilím, ale záběru od malých kaprů jsme se nezbavili. Večer jsme si ugrilovali nějaké maso a šli naposledy spát s obavou do čeho se ráno probudíme. Předpověď počasi totiž avizovala zvýšený vítr.
DEN ŠESTÝ
Probudili jsme se snad do hurikánu. Vítr byl opravdu velmi silný a my začali balit věci. Nedalo se vůbec vyjet na vodu pro bójku, takže jsme jí obětovali. Vítr byl natolik silný, že dokázal u vedlejší chaty odtrhnout loď, která pak ničila molo. Při stahování prutů se mi převrhl stojan a spadl z mola do vody. Naštěstí byl provazem přivázaný, takž jsem jej hned vytáhl. O chvíli později se tentýž stojan převrhnu znovu a jak spadl, tak se uvolnil hlásič Brenta a spadl do vody. Musel jsem pro něj skočit a dlouho jsem jej pod vodou hledal. Už to vypadalo, že je fuč, ale nakonec se mi ho podařilo nahmatat pod vodou. Mimochodem funguje dodnes. Přes silný vítr se nám podařilo všechny věci nanosit do auta a trošku smutní, že už skončila naše první zahraniční výprava jsme vyrazili na cestu domů.
ZÁVĚREM
Celou výpravu musíme zhodnotit velmi kladně. I přes velké horko a teplou vodu se nám podařilo ulovit velké ryby. Prostředí okolo jezera je nádherné, východy a západy slunce nepopsatelné. Každý večer jsme poslouchali jeleny v říji z protější strany. Prostě parádní rybářská dovolená.
Láďa Roupec a Katka Kleinová.
.jpg)
