Chtěl bych Vám povyprávět svůj příběh o honbě za velkými rybami a společností, kterou reprezentuji.

Příběh začíná už od mých mladých let, kdy jsem začínal rybařit už jako malý kluk. Dost živě si vzpomínám na jeden můj nezapomenutelný úlovek. Dost jsme s rodinou jezdili pod stan k různým rybníkům. Většinou se na těchto rybníkách dalo lovit na soukromé povolenky. Na jednom konkrétním se mi dost často stávalo, že mi zabrala ryba, jela přes brzdu, a když jsem zvedl prut a dotáhl brzdu, přetrhl se mi vlasec, aniž bych cítil jakýkoliv odpor. Pak jsem ale jednou zapomněl brzdu dotáhnout při záseku, v tom se mi zamotala cívka a ryba zůstala na konci vlasce. V tu chvíli jsem to ale nevěděl a namotával si vlasec na ruku a táhl návazec na břeh. V tom jsem u břehu uviděl to „torpédo“. Jak je u nich známo, vidí břeh a jedou pryč. Můj vlasec byl ale namotaný na mých prstech. Bolest to byla šílená. Nakonec se mi ale podařilo dostat rybu na břeh. Byl to amur, měřící 92 cm. Do té doby největší ryba, kterou jsem na dlouho viděl.

Další z významných etap pokračuje ve chvíli, kdy jsem se rozhodl brát kaprařinu vážněji a chtěl jsem v ní něco dokázat. Delší dobu jsem jezdil na ryby s přáteli. Jednou se mi naskytla příležitost jet na ryby s člověkem, kterého jsem do té doby vůbec neznal. Rozhodli jsme se spolu jet na první závody. Byl to charitativní závod pro Nelinku. Konaný na soukromé vodě na Hruškově. Celkem dost mě překvapilo, jak moc se do té doby naplánované věci, z minuty na minutu, změní. Nicméně celý závod jsem se držel své individuální strategie. Ta nachytala převážnou většinu bodovaných ryb a zajistila konečné druhé místo na celkovém závodě.

Na první závod to bylo přímo skvělé umístění. Cítil jsem ale, že se něco musí změnit, pokud se budu chtít posunout dál. Přes lehčí nervozitu jsme se stejným kolegou vyrazili na druhý závod konaný na soukromé vodě Letny u Pelhřimova. V podstatě jsem už zde byl přesvědčen, že takhle týmová práce opravdu nefunguje. Udělal jsem druhou nějvětší rybu závodu a celkově jsme obsadili třetí místo závodu. Po tomto závodě jsem si byl ale už sto procentně jistý, že musím změnit týmového kolegu, abych se mohl posunout dál.

Dlouho jsem byl z této zkušenosti zklamaný, nijak jsem ani neměl chuť pomýšlet na týmové závody. Spíše jsem se rozhodl soustředit na individuální postup. Na popud skvělé kamarádky jsem se rozhodl zaslat svůj životopis, pár úlovků a nějaký komentář člověku, kterému jsem také velice vděčný. Ze zpětné reakce jsem dostal skvělou nabídku. Začal jsem fungovat jako tester pro společnost Energofish. Tato společnost má pod palcem jednu zásadní zbraň. Jmenuje se The One a je to zbraň hromadného ničení, jinak bych to snad ani nemohl nazvat. Již od první zkušenosti s touto značkou jsem byl nadmíru spokojen. Nabízí sice pouze čtyři příchutě, ale každou z těch příchutí má vymakanou do posledního detailu. Osobně nevidím v mém okolí jiné výrobce, kteří by nabízeli více flexibilní krmivo s takovým množstvím možností a kombinací. Jezdil jsem k vodě vždy na pár hodin a začal chytat na produkty The One. Rozpustné boilies krásně funguje i ve studené vodě a je velice atraktivní. Příchutě pro zimní lov jsem si vybral řadu Gold a Red. Obě fungovaly krásně. Na vodě, kde jsem rybařil, nachytaly krásné úlovky.

Boilie Purple One potřebuje snad už svůj vlastní odstavec. Ozval se mi dlouholetý přítel, jestli bych s ním nechtěl jet na závody, kvůli tomu že jeho týmový kolega z rodinných důvodů nemůže. S těmito kluky už se znám moc dlouho,  jako Fishstar team fungují naprosto špičkově a já jsem kývl, že se rád přidám. Na závody jsem si objednal, v mých rukou dosud neozkoušenou, řadu The One Purple a připravoval se na závody. Zhruba 2 týdny před závodama se mi stal celkem zásadní úraz. Ošklivě jsem si poranil prst a měl jsem ho sešitý asi sedmi stehy. Přes bolest a komplikace jsem stále věřil, že se závodu zúčastním.

Na závody jsme dorazili, vylosovali jsme si vzhledem k podmínkám celkem slibné místo, rozbalili se a připravili se k lovu. Vzhledem k mým možnostem jsem si našel koryto s nejvyšší hloubkou, kde jsem chytal jedním prutem. Druhý prut jsem zkoušel házet na doraz  co nejdále. První noc kolega nachytal 4 cenné bodované kapříky. K ránu jsme tak nějak přemýšleli, proč já stále nemám žádnou rybu. Vyrobili jsme mix do pva složený z drceného rozpustného boilie řady Purple, s method mixem a zalitým groundbaitem. Kolega drtil, mixoval, vyráběl pva a já vyráběl úspěšný návazec. Nahodil jsem a čekal. V průběhu noci ani ráno záběr stále nepřicházel.

Zde musím vyzdvyhnout svého týmového kolegu, který mě motivoval a v mé upadající morálce mě pozvedl. Vytáhl jsem, vyměnil kouli, dodal pva a letělo to zpět. Šel jsem si ještě na chvilku zdřímnout, jelikož první noc jsme se moc nevyspali. Na příposlechu se ozval pípanec, poté pomalá jízda a v tu chvíli dorazil kolega z týmu na návštěvu, který původně jet nemohl. Vyrazil jsem z bivaku, vzal prut do ruky a pocítil váhu. Hned jsem věděl, že to bude pěkná ryba a snažil se ji nevyříznout. Hodněkrát se nám obrátila od břehu zpět na vodu a asi po dvaceti minutové zdolávačce se ryba ocitla na podložce. Byla to třetí největší ryba závodu. Kapr o váze 20.2 kg a byla to ryba, která nás dostala na třetí místo. V průběhu dne jsme spadli na místo čtvrté a potřebovali alespoň jednu hezčí rybu. V noci jsem dostal zběsilou jízdu, ze které byla ryba o váze 12 kg, která nám udržela celkové třetí místo závodu.

Do té doby jsem ale něvěřil, jak je důležité mít vedle sebe v týmu kolegy, kterým na plno důvěřujete, zažijete s nimi legraci a můžete se na ně naprosto ve všem spolehnout. Toto byla skvělá týmová práce, opravdový boj do poslední minuty a věc, na kterou se od té doby můžu naprosto spolehnout. Chytit na The One Purple první rybu přes 20 kilogramů a druhou 12 kilogramů. To je věc, která se nepoštěstí jen tak někdy.

V životě každý dělá špatná a dobrá rozhodnutí. V zásadě ale jde o to, abychom se zachovali správně. Lidé, kteří mají v kompetenci tyhle rozhodnutí soudit, jsou ti, kteří vás mohou posunout ke hvězdám. Já jsem takové lidi, spíše tedy přátele, již našel. Lidé, kteří ví, o kom mluvím a komu patří jedno obrovské Díky.

The One is only one!!!